Sen směšného člověka (rus. Сон смешного человека – Son smešnogo čeloveka, ang. The Dream of a Ridiculous Man, sk. Sen smiešneho človeka, nem. Traum eines lächerlichen Menschen) je povídka Dostojevského. Vyšla v dubnu 1877 v Deníku spisovatele.
Vypravěč, který sám o sobě tvrdí, že je “směšný člověk”, se po několikaměsíčním váhání rozhodne spáchat sebevraždu (revolverem). Po cestě domů se ho pokusí zastavit malé děvčátko, které hledá pomoc pro svou matku. Vypravěč odmítne. Po příjezdu do své male pokoje si sedne do křesla a usne.
Sní se mu, že se zastřelí a pohřbí jej. Po čase k němu přijde bytost, ktere původ nezná a vezme ho na cestu vesmírem. Přijdou k planetě, na níž žijí lidé v prvotní neporušenosti, jak lidé, kteří neznají dědičný hřích, jako Adam a Eva. Směšný člověk je však pokazí – naučí jejich lhát a celá společnost se rozdělí na skupiny, které proti sobě bojují. Tak jako předtím neznali krutost a ponižování, tak teď se jim to líbí a už ani sami nechtějí věřit, že to předtím byl jinak.
Náhle se probudí, uvědomí si, že šlo o sen. Revolver, kterým se chtěl zastřelit má stále v rukou. Odloží ho pryč, rozhodne se žít dál a jde hledat holčičku, které ho večer žádalo o pomoc.
František Kautman upozorňuje na zajímavou věc: „…když svedení lidé na rajské planetě se stali zlými, začali mluvit o bratrství a humanitě a pochopili tyto ideje.“[1, s.161]
Michail Bachtin připomíná podobnost povídek Bobek a Sen směšného člověka, přesto, že se kompozičně liší [2, s.204], například absencí dialogů v Snu směšného člověka, všetko sa odohráva ako vnútorný dialóg, vypravěč se obrací se sám k sobě.[2, s.210-211]
Mezi vlivy na styl a kompozici vzpomíná diatribu (pozn. diatriba -duchaplná satirická kázání starogréc. potulných filozofů, předchůdce kazatelského žánru u křesťanů) a zpověď. Ohledně náplně povídky tvrdí: „Po tematické stránce znamená Sen směšného člověka bezmála úplnou encyklopedii klíčových témat Dostojevského.“[2, s.205-206]
Zdroje
[1] KAUTMAN, František. F.M. Dostojevskij: věčný problém člověka. 2. vyd. Praha: Academia, 2004 ISBN 80-200-1273-7
[2] BACHTIN, Michail Michajlovič. Dostojevskij umělec: K poetice prózy. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1971