Polzunkov alebo Plazunkov (rus. Ползунков- Polzunkov, ang. Polzunkov, sk. Polzunkov, nem. Polsunkov) je povídka Dostojevského z roku 1848.
Povídka vypráví příběh Polzunkova, celým jménem Osip Michajlovič Polzunkov. Už šest let se živí ve společnosti bavících se pánů jako šašek – člověk, ze kterého si lze utahovat a který si (minimálně slovy) už ani sám sebe neváží; ačkoliv se svým ponižujícím stavem neví, a ani nechce smířit. Jednou v rozjaření společnosti si vyžádá slovo a vypráví příběh jak se téměř oženil. Jeho nastávající byla dcera Polzunkovho vedoucího v úřadě. Když měl přijít revizor, Polzunkov opravoval a kontroloval všech chyby za svého budoucího tchána, který byl tehdy nemocný. Kontrole, díky Polzunkovovej snaze proběhla úspěšně. Jelikož se blížil první duben, Polzunkov si chtěl z rodiny své téměř manželky vystřelit. Oblékl se do nejlepšího obleku, napsal výpověď as vážným výrazem ve tváři ji zanese svému vedoucímu. Žert má úspěch.Na další den Polzunkovovi však přijde oznámení, aby odevzdal úřad a odnesl si své věci pryč.
Polzunkov je první dílo Dostojevského přeložený do češtiny. Povídka vyšla v roce 1862 v knize Rodinná kronika – Obrázkové listy k zábavě a poučení.[1, s.9] Jako překladatel je uveden pouze E.V.
Zdroje
[1] KAUTMAN, František. Boje o Dostojevského. 1. vyd. Praha: Svět sovětů, 1966