Pan Procharčin alebo Pan Probaštin (rus. Господин Прохарчин – Gospodin Procharčin, ang. Mr. Prokharchin, sk. Pán Procharčin, nem. Herr Prochartschin) je povídka Dostojevského z roku 1846, vyšla v listopadových[1,s.191] Otečestvennych zapiskach.[2, s.65]
Hlavní postavou povídky je pan Procharčin, celým jménem Semjonov Ivanovič Procharčin. Pracuje jako nepatrný úředník, bývá v penzionu Ustinov Fiodorovny spolu s dalšími deseti podnájemníků. Je od nich starší a celkově se drží stranou. Všichni si však všimli, že je velmi šetrný, až lakomý. Nikdy nepůjčil ani na chvíli svou čajovou konvici a přitom pil čaj pouze mákokedy a také nekupoval celý oběd (za 0,5 rublu), ale pouze polévku (za 25 kopějek). Stejně nesnášel, když mu někdo nahlížel do jeho koutku odděleného od ostatních nájemníků plachtou. Jednou, když v se po asi třech dnech strávených v blouznivě bezcílný putování po Petrohradě vrátí, onemocní ao několik dní umírá.Po jeho smrti najdou v jeho matraci ukrytých 2497,5 rublu v různých bankovkách a mincích; některé již velmi staré a zašlé.
Námět a zpracování Pana Procharčina je silně ovlivněno Gogolem[3, s.68], na rozdíl od něj ale nezobrazuje chudého úředníka, ale sebevědomí chudého úředníka. Semjonov Ivanovič zemřel, protože upadl na duchu; onemocněl ze svého strachu před životem.[4, s.87] Jde o postavu podobnou Makarovi Devuškinovi Chudých lidí nebo rodině Marmeladovej ze Zločinu a trestu. Leonid Grossman hovoří o podobnosti mezi Panem Procharčinem a románom Honoré de Balzaca Evženie Grandetová.[5, s.343] Povídka je silně pozměněna cenzurou, Dostojevskij byl zděšen, nakolik byl text pozměněn.[6, s.68]
Zdroje
[1] F. M. Dostojevskij ve vzpomínkách vrstevníků, dopisech a poznámkách / Sest. Č. Větrinskij ; Přel. Stanislav Minařík Praha: Kvasnička a Hampl, 1924
[2] PYTLÍK, Radko. F.M. Dostojevskij: život a dílo. Praha: Emporius, 2008 ISBN 978-80-86346-13-7
[3] BACHTIN, Michail Michajlovič. Dostojevskij umělec: K poetice prózy. Praha: Československý spisovatel, 1971
[4] JERMILOV, Vladimir Vladimirovič. F.M. Dostojevskij. Praha: Československý spisovatel, 1957
[5] Dopisy / Fjodor Michajlovič Dostojevskij ; Z rus. orig. Pis’ma 1-4 vybral, přel. a doslov naps. František Kautman. 1. vyd. Praha: Odeon, 1966
[6] GROSSMAN, Leonid Petrovič. Cesta Dostojevského. Praha: Stanislav Minařík, 1933