Hráč (rus. Игрок – Igrok, ang. The Gambler, sk. Hráč, nem. Der Spieler) je román Dostojevského z roku 1866. Dostojevskij zde využívá vlastní zkušenosti patologického hráče rulety. a Milostné vzplanutí k Apolinaire Suslovovej je předobrazem mučivého vztahu paní Poliny a Alexeje.[1, s.133]
Okolnosti vzniku
Okolnosti vzniku románu Hráč jsou dostatečně zajímavé na to, aby se jim vyplatilo věnovat několik řádků a naštěstí jsou dobře zachyceny v knize spomínek Dostojevského manželky Anny Grigorievny.
Dne 10. července 1864 zemřel Michal Michajlovič Dostojevskij, starší bratr Fjodor Michalloviča. Po jeho smrti se jejich společný časopis – Vreme ocitl v kritické situaci. V této těžké chvíli přijal nabídku podnikatelského spekulanta FT Stellovského. [2, s. 66] Ten přislíbil vydání vybraných spisů za honorář 3000 rublů, avšak další podmínkou bylo dodání nového románu v rozsahu dvanáct tiskařských archů (jiné zdroje uvádějí jako požadovaný rozsah deset archů [1, s.142]). Konečný termín byl 1. listopad 1866. Pokud by Dostojevskij do tohoto data slíbené dílo nedodal, měl honorář i výtažek z vybraných spisů propadnout ve prospěch vydavatele.
Anna Grigorievna, manželka Dostojevského na smlouvu vzpomíná takto:
Cena 3000 za právo vydání byla zcela zanedbatelná vzhledem na úspěch, který měli Dostojevského romány. Nejtěžší podmínka byla dodat nový román do 1. listopadu 1866. V případě nedodržení termínu by Fjodor Michaljlovič platil velkou pokutu; kdyby nedodal román ani do 1. prosince téhož roku, ztratil by práva na svá díla, které by navždy přešly do vlastnictví Stellovského.[3, s.28]
Stellovskij s tím počítal, protože Dostojevskij v té době psal román Zločin a trest. [4, s.252] Nakonec se Dostojevského podařilo šibeniční termín dodržet a román Hráč dokončit. Vznikl v rekordně krátkém čase, od 4. října do 29. října 1866. [3, s.36]
Hráč bylo první dílo, na kterém spolupracovala jeho pozdější manželka Anna Grigorievna Snitkinová.
Dej
Příběh vypráví mladý (25 let) Alexej Ivanovič, který je zaměstnání jako učitel v rodině ovdovělého ruského generála. Generál spolu s dětmi a služebnictvem je na cestě po Evropě a momentálně jsou v německém lázeňském městě Ruletenburg. Vypravěč prožívá bouřlivý vztah s generálovu nevlastní dcerou – Polinou. Polina Alexaja Ivanoviče trápí a různými protivenstvím zkouší jeho oddanost vůči ní.
Generál čeká na zprávu o smrti tety (v románu ji nazývají “babička”), jejíž dědictví by mu umožnilo zbavit se dluhů a vzít si za manželku francouzskou kurtizánu Blanche (do níž je bláznivě zamilovaný). Babička nečekaně přichází do Ruletenburgu, což generála velmi zaskočí. Výstřední stará dáma vyzkouší i ruletu a přes radám Alexeje Ivanoviče, aby nehrála v ní prohraje 100 000 franků.
Polina, která nutně potřebuje 50 000 franků dává Alexojovi Ivanovič peníze na ruletu aby pro ni vyhrál. Nejprve se mu nedaří, později mu je, ale hráčské štěstí nakloněné a vyhraje velkou sumu.
Polina však peníze odmítne a odchází od něj. Následně dostává nabídku od Blanche na cestu do Paříže. Blanche se v Paříži (kdy je již jasné, že babička je velmi nemocná) vydá generála. Polina utíká za Astley. Alexej Ivanovič, který peníze utratil s Blanche a jeho láska k Pole zůstala neopětovaná se stává patologickým hráčem rulety.
Na konci příběhu mu Astley řekne, že Polina ho vždy milovala.
Názory
Michail Bachtin o románu Hráč napsal:
S poněkud jiným odstínem karnevalizace sa potkávame v povídce “Hráč”. Predně sa zde líčí život v “našich v cizině”, což je zvláštní kategorie, jíž Dostojevskij věnoval značnou pozornost. Jsou to lidé odtržení od rodné země a od vlastního lidu, jejich životní styl se začíná rozcházet s životem lidí, jejich životní štyl ve vlasti, jejich chování už není určováno postavením, jaké měli doma, nejsou už spjati s prostředím, z něhož vyšli. Generál, domácí učitel v generálově dome (hlavní hrdina povídky), dobrodruh de Grieux, Polina, kurtizána Blanche, Angličan Astley a další, když se tak sešli v německém městečku Rulettenburgu, působí dojmem jakéhosi karnevalového kolektivu, jenž se cítí do jisté míry nezávislý na normách a pořádcích obyčejného života. Jejich počínaní i jejich vztahy tím nabývají neobvyklý, vystřední a skandální ráz (jsou to lidé žijící v atmosféře permanentního skandálu).
Za druhé život popisovaný v povídce se točí kolem rulety. Tato okolnost má klíčový význam a určuje specifický odstín karnevalizace v tomto díle.
…V silně karnevalizované atmosféře se plně projevují i charakteristiky hlavních hrdinů povídky – Alexeje Ivanoviče a Poliny, charaktery dvojlomné, krizové, nehotové, výstřední, schopné těch nejpřekvapivějších, naprosto nepředvídatelných činů.[5, s.235-236]
František Kautman si všímá bouřlivého vztahu Alexaja Petroviče a Poliny:
V případě Alexeje petroviče a Poliny se dá těžko říct, že jejich vzájemný vztah je střídáním nenávisti a lásky. Je to spíše jakýsi smíšený cit, který zahrnuje oba póly se stejnou sílou současně a pro nějž by bylo třeba zvolit nějaký nový název.[6, s.113]
Kromě roviny milostných vztahů je v románu důležité vykreslení psychologie hráče rulety. Všechny význačné postavy v románu hrají ruletu a od výher jsou do značné míry závislí.
Radko Pytlík píše:
V novele Hráč zachytil evropsky vzdělaný spisovatel rysy profesionálního hráče, jemu%z se hra v ruletu stala údělem. Jakoby poskakující kulička rulety hypnotizovala celou jeho nervovou soustavu. Tento Rus propadá hře démonicky, vášnivě a mysticky; jakoby se mu riziko hry mělo stát osudem. Bystrému pozorovateli Dostojevskému nezůstalo utajeno, že hra má tytéž, nebo podobné parametry jako láska. Je neklidná, vrtošivá, vratká. Rozhodující jsou povahové rysy a vlastnosti, jež zůstávají navenek utajeny a skryty. Lásku ani hru nelze vypočítat a každý pokus končí krachem, propadem.[7, s.73]
Zdroje
[1] GROSSMAN, Leonid Petrovič. Cesta Dostojevského. Praha: Stanislav Minařík, 1933
[2] PYTLÍK, Radko. F.M. Dostojevskij: život a dílo. 1. vyd. Praha: Emporius, 2008 ISBN 978-80-86346-13-7
[3] DOSTOJEVSKÁ, Anna Grigorievna. Spomienky. 1. vyd. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 1981
[4] BURSOV, Boris Ivanovič. Dostojevskij a jeho svět. 1. vyd. Praha: Odeon, 1978
[5] BACHTIN, Michail Michajlovič. Dostojevskij umělec: K poetice prózy. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1971
[6] KAUTMAN, František. F.M. Dostojevskij: věčný problém člověka. 2. vyd. Praha: Academia, 2004 ISBN 80-200-1273-7
[7] PYTLÍK, Radko. F.M. Dostojevskij: život a dílo. 1. vyd. Praha: Emporius, 2008 ISBN 978-80-86346-13-7