Dej

Děj povídky Nemilá příhoda začíná setkáním tří vážených pánů: Stepan Nikiforovič Nikiforov, Semjonov Ivanovič Šipulenko, Ivan Iljič Pralinskij – hlavní postava povídky. V debatě s pány, při šampaňském se Ivan Iljič zastává myšlenky humánního chování k podřízeným. Není zvyklý na alkohol, takže se mu zdá, že mu Stepan Nikiforovič a Semjonov Ivanovič oponují a neberou ho vážně.

Když se rozejdou a Ivan Iljič vyjde ven, zjistí, že ho venku nečeká kočár. Rozzlobený odmítne nabídku Semjonov Ivanoviče na svezení a rozhodně a jít pěšky. Čerstvý vzduch a mírná pripitosť mu vcelku vrátí náladu a přestane se na kočího zlobit.

Když obchází jeden z domů, najednou slyší veselý zpěv a tanec. Zeptá se strážníka, který když vidí jeho vysokou hodnost uctivě odpoví. V domě se koná svatba a ženichem je podřízen Ivana Iljiče – Porfirij Petrov Pseldonymov. Ivan Iljič se rozhodne své myšlenky uvést do praxe a demonstrovat svůj humanismus tím, že přijde pogratulovat svému podřízenému. Na svatbě neohlášená prítomnost generála vzbudí rozruch a rozpaky. Ivan Iljič si to všimne a pokusí se chovat přirozeně, tak jak si umanul předtím. Společenské rozdíly však nelze překonat tak rychle. Jeho přítomnost je na obtíž ženichovi. Jak Vysoké osobě mu nabídnou šampaňské a tak při sklence a pár drobných větách tráví čas. Původně chtěl odejít ještě pro večeří, ale málo zvyklý na alkohol, nakonec zůstává. Při jídle si (ačkoli nikdy předtím vodku nepil) dá značný kalíšek vodky a spolu se šampaňským, které vypil předtím se dostaví účinky. Generál je opilý a navíc v přítomnosti svého podřízeného. Zcela bezvládného ho ženichova matka uloží do postele určené pro novomanžele. Na další den, rychle odejde. Zůstane osm dní doma. Je zdrcený tím, jak se jeho myšlenka ukázala ve špatném, až groteskním světle. Když se vrátí do úřadu, zjistí, že Pseldonymov požádal o přeložení.

Názory

Jedmilov tvrdí, že: „Dostojevskij se jedovatě vysmívá falošnému růžovému liberalizmu jejich Vysokoblahorodí“, stále však jede o silně pesimistické dílo.[2, s.102]

Michal Bachtin o povídce Nemilá příhodanapsal: „hluboce karnevalizovaná povídka“ a dále rozvádí: „Všechno je zde postaveno na nevhodnosti a trapnosti celého případu. Všechno je plno křiklavých karnevalových kontrastů, mezaliancí, dvojlomnosti i zneuctívajícich a znesvěcujícich pádů.“[3, s.212]

František Kautman Nemilú příhodu vzpomíná při charakterizaci Petrohradu a jeho zákoutí v díle Dostojevského.[4, s.41]

V roce 1993 natočila Slovenská televize televizní dramatizaci této povídky pod názvem Zlý žart. V hlavních rolích se představili Marián Slovák, Vlado Hajdu, Marián Geišberg a Dušan Blaškovič.

Zdroje

[1] F. M. Dostojevskij ve vzpomínkách vrstevníků, dopisech a poznámkách / sest. Č. Větrinskij ; překlad Stanislav Minařík Praha: Kvasnička a Hampl, 1924

[2] JERMILOV, Vladimir Vladimirovič. F.M. Dostojevskij. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1957

[3] BACHTIN, Michail Michajlovič. Dostojevskij umělec: K poetice prózy. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1971

[4] KAUTMAN, František. F.M. Dostojevskij: věčný problém člověka. 2. vyd. Praha: Academia, 2004 ISBN 80-200-1273-7

Jde o krátké satirické dílo v rozsahu poloviny tiskového archu, tedy asi 8 stran (kolem 18 000 znaků, včetně mezer). Dostojevskij ho napsal za jedinou noc, po návštěvě Nekrasova. [2, s. 26.]

Děj

Prostřednictvím devíti dopisů mezi Ivanem Petrovič a Petrem Ivanovič dojde mezi kolegy a přáteli k roztržce. Příčinou je vzájemné nepochopení a neschopnost osobně se setkat a vyjasnit si sporné otázky (půjčení menší sumy peněz, příliš časté návštěvy Jevgenije Nikolajeviče u Ivana Petrovič a podobně). Na posledních stranách tohoto dílka se vyskytuje narážka, že Jevgenij Nikolajevič byl více než v přátelském svazku s manželkami Ivana Petrovič a Petra Ivanoviče.

Názory

V literatuře o Dostojevském a jeho díle se Roman v devět písmech vzpomíná velmi vzácně. Zmínka je například u Kirpičnikova, který považuje za “nejslabší a bezbarvé” [3, s. 33.] z ostatních díl tohoto období jako Gospodinov Procharčin, Slabé srdce a další.

V jiné literatuře je Roman v devět písmech pouze zařazen mezi ostatní Dostojevského povídky z tohoto období a ponechán bez podrobnějšího komentáře, viz [4, s. 27.].

Zdroje

[1] F. M. Dostojevskij ve vzpomínkách vrstevníků, dopisech a poznámkách / Sest. Č. Větrinskij ; Přel. Stanislav Minařík Praha: Kvasnička a Hampl, 1924

[2] Dopisy / Fjodor Michajlovič Dostojevskij ; z ruského originálu … vybral, přeložil a doslov napsal František Kautman. 1. vyd. Praha: Odeon, 1966

[3] KIRPIČNIKOV, Aleksandr Ivanovič. Dostojevskij a Pisemskij: pokus o srovnávací charakteristiku. Prostějov: J.F. Buček, 1918

[4] PYTLÍK, Radko. F.M. Dostojevskij: život a dílo. Praha: Emporius, 2008 ISBN 978-80-86346-13-7

Dej

Povídka má jednoduchý děj. Vypravěč a hlavní hrdina Ivan Ivanovič se po pohřbu prochází po hřbitově. Sedne si na lavičku a vychutnává klid a ticho pietního místa. Najednou si uvědomí, že slyší hlasy znějící z hrobů. Mrtví lidé si v hrobech uchovají ještě nějaký čas po smrti vědomí a mohou spolu mluvit. V rámci debaty, jeden z nich navrhne: po smrti se už nemají za co stydět a tedy mohou si říct všechno co během života dělali – ať dobré nebo špatné, neexistují pro ně žádné bariéry ani morální či jakékoli jiné. V té chvíli vypravěč kýchne a všichni zesnulí ztichnou.

František Kautman: „Bobek je jízlivá satira na velkosvětskou společnost a vůbec takové společenské organismy, v nichž je lež synonymem života nebo alespoň životního úspěchu.“[2, s.173]

Michail Bachtin přirovnává Bobek a Sen směšného člověka k starověkému žánru menippskej satiry (pozn. Encyklopedie antiky k heslu menippská satira uvádza:„literární forma v níž se střídal humor s vážností a próza byla občas prerušována několika verši“[3, s. 377])

Bachtin: „Sotva se dopustíme omylu, jestliže Bobek prohlásíme za jednu z největších, nejhlubších a nejodvážnejších menippejí v celé světové literature.“[4, s. 188] Dále uvádí: „Drobný několikastránkový Bobok – jedna z nejkratších dějových próz Dostojevského – představuje málem cosi jako Mikrokosmos celé jeho tvorby. Ve zvlášť ostré a obnažené podobě vystupují zde velmi četné a přitom nejzávažnější ideje, témata a obrazy spisovatelova předchodzího i pozdějšího díla: idea, že “vše je dovoleno”, neexistuje-li Bůh a nesmrtelnost duše (jeden z hlavnich obrazů ideje u Dostojevského vůbec); téma, jenž je s tímto obrazem těsně spjato, tj. téma zpovědi bez pokání a téma “nejnestoudnější pravy”, procházející celou jeho tvorbou od Zápisku z podzemí; téma posledních okamžiků lidského vědomí (v jiných autorových prózách spjaté s tématem popravy a sebevraždy); téma vědomí na pokraji šílenství; téma nízké smyselnosti, jež pronikla do vyšších oblastí vědomí a myšlení; téma naprosté “prázdnoty” a”zkaženosti” života nezakořeněného v lidu a odtrženého od lidové víry , apod. – ve zvlášť koncentrované a obnažené podobě naměstnány do zdánlivě těsného rámce této povídky.“[4, s. 197-198]

Zdroje

[1] BURSOV, Boris Ivanovič. Dostojevskij a jeho svět. 1. vyd. Praha: Odeon, 1978

[2] KAUTMAN, František. F.M. Dostojevskij: věčný problém člověka. 2. vyd. Praha: Academia, 2004 ISBN 80-200-1273-7

[3] SVOBODA, Ludvík, a kol. Encyklopedie antiky. 1. vyd. Praha: Academia, 1977

[4] BACHTIN, Michail Michajlovič. Dostojevskij umělec: K poetice prózy. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1971

Vypravěč, který sám o sobě tvrdí, že je “směšný člověk”, se po několikaměsíčním váhání rozhodne spáchat sebevraždu (revolverem). Po cestě domů se ho pokusí zastavit malé děvčátko, které hledá pomoc pro svou matku. Vypravěč odmítne. Po příjezdu do své male pokoje si sedne do křesla a usne.
Sní se mu, že se zastřelí a pohřbí jej. Po čase k němu přijde bytost, ktere původ nezná a vezme ho na cestu vesmírem. Přijdou k planetě, na níž žijí lidé v prvotní neporušenosti, jak lidé, kteří neznají dědičný hřích, jako Adam a Eva. Směšný člověk je však pokazí – naučí jejich lhát a celá společnost se rozdělí na skupiny, které proti sobě bojují. Tak jako předtím neznali krutost a ponižování, tak teď se jim to líbí a už ani sami nechtějí věřit, že to předtím byl jinak.
Náhle se probudí, uvědomí si, že šlo o sen. Revolver, kterým se chtěl zastřelit má stále v rukou. Odloží ho pryč, rozhodne se žít dál a jde hledat holčičku, které ho večer žádalo o pomoc.

František Kautman upozorňuje na zajímavou věc: „…když svedení lidé na rajské planetě se stali zlými, začali mluvit o bratrství a humanitě a pochopili tyto ideje.“[1, s.161]

Michail Bachtin připomíná podobnost povídek Bobek a Sen směšného člověka, přesto, že se kompozičně liší [2, s.204], například absencí dialogů v Snu směšného člověka, všetko sa odohráva ako vnútorný dialóg, vypravěč se obrací se sám k sobě.[2, s.210-211]
Mezi vlivy na styl a kompozici vzpomíná diatribu (pozn. diatriba -duchaplná satirická kázání starogréc. potulných filozofů, předchůdce kazatelského žánru u křesťanů) a zpověď. Ohledně náplně povídky tvrdí: „Po tematické stránce znamená Sen směšného člověka bezmála úplnou encyklopedii klíčových témat Dostojevského.“[2, s.205-206]

Zdroje

[1] KAUTMAN, František. F.M. Dostojevskij: věčný problém člověka. 2. vyd. Praha: Academia, 2004 ISBN 80-200-1273-7

[2] BACHTIN, Michail Michajlovič. Dostojevskij umělec: K poetice prózy. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1971

V některých případech se mohou mírně lišit datum vydání (v některých zdrojích je jasně uvedeno, které datum je podle juliánského kalendáře a který není; ale ve většině to zdroje nerozlišují), za Dostojevského dob (respektive až do revoluce v roce 1917) se v Rusku používal juliánský kalendář iv občanském životě (nejen jako liturgický). Další důvod pro mírně nejasnosti je, že některé díla nejprve vyšly v časopisech a teprve potom jako knihy.

Seznam není v kompletní, u některých dílech je poměrně těžké zjistit, kdy vyšli a jejich český název.

• 1845
  • Chudí lidé
• únor 1846
  • Dvojník
• listopad 1846
  • Pan Procharčin
• 1847
  • Román v devíti dopisech
  • Bytná
• 1848
  • Slabé srdce
  • Vánoční stromek a svatba
  • Bílé noci
  • Čestný zloděj
  • Polzunkov alebo Plazunkov
• 1849
  • Nětočka Nězvanovová
• 1857
  • Malý hrdina
• 1859
  • Strýčkův sen
  • Strýčkův sen a Ves Stěpančikovo a její obyvatelé
• 1861
  • Uražení a ponížení
• 1861-1862
  • Zápisky z mrtvého domu
• 1861
  • Zlý žart
• 1863
  • Zimní poznámky o letních dojmech
• 1864
  • Zápisky z podzemí
• 1865
  • Krokodýl
• 1866
  • Zločin a trest
  • Hráč
• 1868
  • Idiot
• 1870
  • Věčný manžel
• 1871-1872
  • Běsi
• 1873
  • Bobek
• 1875
  • Výrastek
• 1876
  • Hošík u Krista na vánočním stromku
    
  • Něžná
• 1877
  • Sen směšného člověka
    
• 1879-1880
  • Bratři Karamazovi

Zdroje

[1] F. M. Dostojevskij ve vzpomínkách vrstevníků, dopisech a poznámkách / Sest. Č. Větrinskij ; Přel. Stanislav Minařík Praha: Kvasnička a Hampl, 1924

[2] PYTLÍK, Radko. F.M. Dostojevskij: život a dílo. Praha: Emporius, 2008 ISBN 978-80-86346-13-7

[3] Fyodor Dostoevsky Biography

[4] Filit

Dej

Příběh začíná popisem života malé Anny (v ruštině v zdrobnenej formě Nětočka) spolu s její matkou a nevlastním otcem Jefimom v podkroví nájemného domu v Petrohradě. Jefimov byl nadaný houslista, chyběla mu ale vůle cvičit, postupně přestal hrát a vystupovat, propadl alkoholismu a utkvělé myšlence, že jeho žena mu zničila talent. Netočke umírá máma, poté co Netočka ukradne peníze pro otčíma aby si mohl koupit lístek na koncert proslulého houslového virtuosa. Otčím po koncertě úplně zešílí, vezme Netočku a utíkají neznámo kam. Jefim odpadne, odvezou ho do nemocnice, kde o několik dní umírá. Netočky se ujme kníže N. Vychovávají společně se svou dcerou Kato. Káťa později odchází do Moskvy. Odloučení nakonec trvá více let. Román končí těsně předtím, než se mají dívky znovu setkat.

František Kautman píše o značně nedětské vztahu mezi Netočkou a Kato, který procházeli bouřlivými proměnami od vzájemné ignorace po oboustranně důvěrný vztah; silné přitažlivosti po totální odpudivost. [3, s.63, 128] Láska (pozn. ne nutně ve formě zamilovanosti mezi ženou a mužem ) se stává konglomerátem složitých, protichůdných pocitů, sklonů, tužeb, slov, gest, činů. [3, s.109]

Zdroje

[1] F. M. Dostojevskij ve vzpomínkách vrstevníků, dopisech a poznámkách / Sest. Č. Větrinskij ; Přel. Stanislav Minařík Praha: Kvasnička a Hampl, 1924
[2] PYTLÍK, Radko. F.M. Dostojevskij: život a dílo. 1. vyd. Praha: Emporius, 2008 ISBN 978-80-86346-13-7
[3] KAUTMAN, František. F.M. Dostojevskij: věčný problém člověka. 2. vyd. Praha: Academia, 2004 ISBN 80-200-1273-7

Monografie, rozbory

Do roku 1918

• HENNEQUIN, Émile. Spisovatelé ve Francii zdomácnělí : (Dickens – Heine – Turgeněv – Poe – Dostojevský – Tolstoj). Praha: Rozhledy, 1896
• KIRPIČNIKOV, Aleksandr Ivanovič. Dostojevskij a Pisemskij: pokus o srovnávací charakteristiku. Prostějov: J.F. Buček, 1918
• SMIRNOV, Aleksandr Ivanovič. Dostojevský a Nietzsche : veřejná přednáška. Praha: Pelcl: Beaufort, 1905
• VOGÜÉ, Eugène-Melchior. F.M. Dostojevský. Telč : E. Šolc, 1907

Do roku 1948

• BEM, Al’fred Ljudvigovič. Tajemství osobnosti Dostojevského: několik kritických kapitol. Praha : Jan Otto, 1928
• GROSSMAN, Leonid Petrovič. Cesta Dostojevského. Praha: Stanislav Minařík, 1933
• HROMÁDKA, Josef Lukl. Dostojevskij a Masaryk. Praha: Vydavatelské oddělení Ymky, 1931
• LANG, Alois. F. M. Dostojevský : Křížová cesta náboženského myslitele ruského. Praha: Vyšehrad, 1946
• LOSSKIJ, Nikolaj Onufrievič. Dostojevskij a jeho kresťanský svetonáhľad. 1. vyd. Liptovský Svätý Mikuláš: Tranoscius, 1946
• LUKÁCS, Georg. Velcí ruští realisté. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1948
• MASARYK, Tomáš Garrigue. Studie o F.M. Dostojevském = Étude sur F.M. Dostojevskij. Praha: Slovanský ústav: Orbis [distributor], 1932
• MEREŽKOVSKIJ, Dmitrij Sergejevič. Život a dílo L. Tolstého a Dostojevského. 1. díl. Praha: B. Kočí, 1920
• MEREŽKOVSKIJ, Dmitrij Sergejevič. Duše Dostojevského, proroka ruské revoluce. Praha: Rudolf Škeřík, 1923
• MEREŽKOVSKIJ, Dmitrij Sergejevič. Tolstoj a Dostojevskij: život, tvorba, náboženství. [Díl] I. Praha: Kvasnička a Hampl, 1929
• MEREŽKOVSKIJ, Dmitrij Sergejevič. Tolstoj a Dostojevskij: život, tvorba, náboženství. [Díl] II. Praha: Kvasnička a Hampl, 1929
• MEREŽKOVSKIJ, Dmitrij Sergejevič. Tolstoj a Dostojevskij: Život, tvorba, náboženství. [Díl] III. Praha: Kvasnička a Hampl, 1929
• SUARÈS, André. Dostojevský. Praha : F. Borový : Průlom, 1920
• THURNEYSEN, Eduard. Dostojevskij. Praha: Vydavatelské oddělení Ymky, 1930

Do roku 1989

• BACHTIN, Michail Michajlovič. Dostojevskij umělec: K poetice prózy. Praha: Československý spisovatel, 1971
• BURSOV, Boris Ivanovič. Dostojevskij a jeho svět. Praha: Odeon, 1978
• ČERVEŇÁK, Andrej. Človek v literatúre : Dostojevskij a súčasná literárna veda. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 1986
• JERMILOV, Vladimir Vladimirovič. F.M. Dostojevskij. Praha: Československý spisovatel, 1957
• JERMILOV, Vladimir Vladimirovič. F.M. Dostojevskij. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 1958
• KAUTMAN, František. Boje o Dostojevského. Praha: Svět sovětů, 1966
• KAUTMAN, František. F.X. Šalda a F.M. Dostojevskij. Praha: Academia, 1968
• PAROLEK, Radegast. F.M. Dostojevskij. 1. vyd. Praha: Orbis, 1963
• PAROLEK, Radegast. F.M. Dostojevskij. 2. vyd. Praha: Orbis, 1964
• SARRAUTE, Nathalie. Věk podezírání: Eseje o románu. Praha: Odeon, 1967

Po roku 1989

• ANTOŠ, Michal. Dostojevskij na Slovensku: F. M. Dostojevskij v zrkadle slovenskej publicistiky. Nitra: Garmond, 2009 ISBN 978-80-891-48-50-9
• BERĎAJEV, Nikolaj Aleksandrovič. Dostojevského pojetí světa. Praha: Oikoymenh, 2000 ISBN 80-7298-020-3
• ČERVEŇÁK, Andrej. Tajomstvo Dostojevského. Nitra: Pedagogická fakulta v Nitre, 1991
• ČERVEŇÁK, Andrej. Dostojevského sny: (eseje a štúdie o snoch a Dostojevskom). Pezinok: Formát, 1999 ISBN 80-967911-2-5
• ČERVEŇÁK, Andrej. Človek v texte: (Dostojevskij a esteticko-antropologická koncepcia literatúry). Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa [Bratislava]: Spolok slovenských spisovateľov, 2002 ISBN 80-8050-503-9
• HŘÍBKOVÁ, Radka; NEUMANN, Bohumil. Umělecko-filozofická koncepce dětství v tvorbě F.M. Dostojevského. Praha: FF UK, 1992
• HŘÍBKOVÁ, Radka. Umělecko-filozofická koncepce dětství v tvorbě F.M. Dostojevského. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 1998 ISBN 80-86039-50-1
• KAUTMAN, František. F.M. Dostojevskij – věčný problém člověka. 1. vyd. Praha: Rozmluvy, 1992 ISBN 80-85336-19-7
• KAUTMAN, František. F.M. Dostojevskij: věčný problém člověka. 2. vyd. Praha: Academia, 2004 ISBN 80-200-1273-7
• KOPANIČÁK, Juraj. Dostojevskij a dnešok. Bratislava: STIMUL, 1994 ISBN 80-85697-16-5
• KOUKOLÍK, František. Proč se Dostojevskij mýlil?: o vědomí, empatii, altruismu, lásce, zlu a religiozitě. Praha: Galén, 2007 ISBN 978-80-7262-482-9
• LOSSKIJ, Nikolaj Onufrievič. Dostojevskij a jeho kresťanský svetonáhľad. 2. vyd. Bratislava: Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, 2009 ISBN 9788080613655
• POSPÍŠIL, Ivo. F. M. Dostojevskij: Návrat ke spisovateli (Historicita a žánrovost). 1. vyd. Nitra : Univerzita Konštantína Filozofa, 2007 ISBN 978-80-8094-107-9.
• PYTLÍK, Radko. F.M. Dostojevskij: život a dílo. Praha: Emporius, 2008 ISBN 978-80-86346-13-7
• SÝKORA, Michal. Dostojevského buldok: o zvířatech a/v literatuře. Brno: Host, 2006 ISBN 80-7294-200-X
• ŠALDA, František Xaver. Génius řecký a génius židovský ; Dílo Dostojevského a jeho položení evropské : Dvě studie ze Šaldova zápisníku. Praha : Společnost F.X. Šaldy, 1992
• TUŽINSKÝ, Ján; MURÍN, Štefan. Inkvizítor (dnes). Bratislava: CCW, 2006 ISBN 80-89166-12-1
• ZWEIG, Stefan. Tři mistři: Balzac, Dickens, Dostojevskij. Praha: Melantrich, 1997 ISBN 80-7023-268-4

Sborníky, komentáře

• Don Quijote a Idiot. Nitra : Spolok slovenských spisovateľov: Katedra rusistiky FF UKF: Klub Fiodora Michajloviča Dostojevského, 2009 ISBN 978-80-8061-398-3
• Dostojevskij a dnešok / [Natália Muránska edit.] Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa, 2007 ISBN 978-80-8094-107-9
• Dostojevskij dnes: sborník příspěvků z konference s mezinárodní účastí : (Praha, 27. listopadu 2006, Národní knihovna České republiky). Praha: Národní knihovna ČR, Slovanská knihovna, 2007 ISBN 978-80-7050-538-0
• Dostojevskij: sborník statí k padesátému výročí jeho smrti 1881-1931. Praha: Melantrich, 1931
• Legenda o velikém hříšníkovi: Život Dostojevského./ Z dobových svědectví a dokumentů sest. a závěrečnou pozn. Proč Dostojevskij nenapsal Legendu o velikém hříšníkovi naps. Ladislav Zadražil ; Z [růz.] rus. originálů přel. L.a M. Zadražilovi ; Radegast Parolek: Dostojevského hledání člověka v člověku, doslov ; Kresby Vlastislava Hofmana Praha: Lidové nakladatelství, 1972
• O Dostojevském: sborník statí a materiálů. Praha: Ústav technických a ekonomických služeb, 1972
• Rozjímanie o veľkom inkvizítorovi. Bratislava: Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, 2005 ISBN 80-8061-224-2
• Velký inkvizitor: nad textem F.M. Dostojevského. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma, 2000 ISBN 80-86045-29-3
• Zborník o Dostojevskom. Bratislava: Krajský pedagogický ústav, 1987

Umělecká literatura

• GROSSMAN, Leonid Petrovič. Hráč Dostojevskij. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1961
• GROSSMAN, Leonid Petrovič. Dostojevskij. Bratislava: Tatran, 1979

Publicistika, dopisy, poznámky

• Denník spisovatelův. I, Úvahy o společnosti a literatuře / F.M. Dostojevskij ; s předmluvou D.S. Merežkovského; uspořádali a přeložili V. Prach a K. Velemínský Praha: Jan Laichter, 1910
• Denník spisovatelův. II, Úvahy o společnosti a literatuře (1876) / F.M. Dostojevskij ; Uspořádali a přeložili B. Herbenová, G. Foustková a K. Velemínský Praha: Jan Laichter, 1910
• Denník spisovatelův. III, Úvahy o společnosti a literatuře (1877) / F.M. Dostojevskij ; uspořádal a přeložil Ignác Hošek Praha: Jan Laichter, 1911
• Denník spisovatelův. IV, Úvahy historicko-politické / Fedor Michajlovič Dostojevskij ; Uspoř. a přel. Ignác Hošek a Karel Velemínský Praha: Jan Laichter, 1912
• Deník spisovatelův za rok 1873 : (z časopisu “Graždanin”) / F.M. Dostojevskij ; přeložil Josef Pelíšek Praha: Kvasnička a Hampl, 1927
• Deník spisovatelův za rok 1876 / F.M. Dostojevskij; přeložil Josef Pelíšek Praha : Kvasnička a Hampl, 1927 2 sv. (317, 289 s.)
• Deník spisovatelův za rok 1877. Díl první / F.M. Dostojevskij; přeložil Václav Koenig Praha : Kvasnička a Hampl, 1927
• Deník spisovatelův za rok 1877. Díl druhý / F.M. Dostojevskij; přeložil Václav Koenig Praha Kvasnička a Hampl, 1927
• Deník spisovatelův za rok 1880-1881 / F.M. Dostojevskij ; přeložil Václav Koenig Praha: Kvasnička a Hampl, 1927
• Deník spisovatele. I. / Fedor Michajlovič Dostojevskij. Praha: Odeon, 1977
• Deník spisovatele. II. / Fjodor Michajlovič Dostojevskij. Praha: Odeon, 1977
• Deník spisovatelův: za rok 1880-1881. Olomouc: Votobia, 1996 ISBN 80-85619-20-2
• Doplňky. Svazek I, Umělecké stránky. Feuilletony. Programové články / Fedor Michajlovič Dostojevskij ; Sestavil A. Bém ; Přeložila [z ruštiny] A. Tesková Praha: Kvasnička a Hampl, 1927, [v tiráži 1928]
• Doplňky. Sv. II, Kritické a publicistické články / F.M. Dostojevskij ; Sestavil A. Bém ; Přeložila Anna Tesková Praha: Kvasnička a Hampl, 1928
• Kritické články / [F. M. Dostojevskij] ; Přeložil F.J. Noska Praha : Kvasnička a Hampl, 1927
• Politické články : zahraniční události v letech 1873-74 (z časopisu Graždanin)// F.M. Dostojevskij ; přeložil F.J. Noska Praha : Kvasnička a Hampl, 1927
• Politické úvahy / F.M. Dostojevský; z ruštiny přeložil J. Skružný Praha : Karel Stanislav Sokol, 1907
• Dopisy / Fjodor Michajlovič Dostojevskij ; Z rus. orig. Pis’ma 1-4 vybral, přel. a doslov naps. František Kautman Praha: Odeon, 1966
• F. M. Dostojevskij ve vzpomínkách vrstevníků, dopisech a poznámkách / Sest. Č. Větrinskij ; Přel. Stanislav Minařík Praha: Kvasnička a Hampl, 1924
• Objav srdca: poviedky, denníky, listy žene / F. M. Dostojevskij ; [z rus. orig. vybrala, preložila ... Marta Baránková] Bratislava: Nové mesto, 1996 ISBN 80-85487-48-9
• Rusko a Európa. Z Denníka spisovateľa. Bratislava: Europa, 2010 ISBN 978-80-89111-66-4
• Z Denníka spisovateľa [a Krokodíl]. Bratislava: Europa, 2008 ISBN 978-80-89111-43- 5

Memoáry

• DOSTOJEVSKÁ Anna G. Život s Dostojevským. Praha: Odeon, 1981
• DOSTOJEVSKÁ, Anna Grigorievna. Spomienky. 1. vyd. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 1981
• DOSTOJEVSKÁ, Anna Grigorievna. Spomienky. 2. vyd. Bratislava: Európa, 2009 ISBN 978-80-89111-51-0
• DOSTOJEVSKAJA, Ljubov. Dostojevskij: Jak jej líčí jeho dcera. Praha: Stanislav Minařík, 1920
• KOVALEVSKÁ, Soňa. Upomínky z dětství. Praha: Jan Otto, 1900
• KOVALEVSKÁ, Sofja Vasiljevna. Dívčí léta. 1. vyd. Praha: Dílo, 1948
• KOVALEVSKÁ, S.V. Vzpomínky na dětství. 2. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1963
• KOVALEVSKÁ, Soňa. Rozpomienky na detstvo. Turčiansky Svätý Martin: Matica slovenská, 1950
• WRANGEL, A. E. Vzpomínky na F.M. Dostojevského na Sibíři: 1854-1856. Praha: Grosman a Svoboda, 1913
• WRANGEL, Alexandr Jegorovič. Vzpomínky na Fjodora Michajloviče Dostojevského na Sibiři v letech 1854-1856. Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, 2009 ISBN 978-80-7415-014-2

Ze strany vypravěče je to platonický, schillerovský cit; což je typické pro Dostojevského raná díla. [1, s. 108] Bílé noci jsou najlyrickejší příběh romantický milostný příběh jaký vůbec Dostojevskij napsal. V jistém smyslu tvoří hrdina z Bílých nocí protiklad člověka z podzemí ze zápisků z podzemí. Zatímco snílek z Bílých nocí se k čtenáři obrací laskavě jako k dobrému příteli, člověk z podzemí s čtenářem hádá, ironizuje. Jeho řeč je kostrbatá, až hovorová.

Jermilov o tomto díle píše: „Bílé noci obsahovaly v sobě zvláštní jasnou atmosféru snu o štestí, atmosféru snu fantastického, mámivého a chimérického, jako jsou ony noci samotné; byla to skutečná báseň ve próze, z níž vanul stesk po pravém životě, jehož byli lidé zbaveni a jenž byl nahrazen planým, samotářským sněním; bylo to vyprávění o hluboké abnormálnosti a zvrácenosti podobného snění, o ubití skutečného života a o tom, jak je nemožné, aby sa samotářský snílek vrátil ke skutečnosti; byl to kouzelný obraz drahé dívky, plné života a lásky, jež zůstává pouhým mámivým přeludem, jenž člověka na chvíli zlákal; vanula z nich hořká poesue Petrohradu.“[2, s.84]

V podobném smyslu se vyjádřil i český autor Radegast Parolek: „V jistém smyslu jsou Bílé noci naplněné křehkou poezií letní severské přirody a něhou křišťálově čistých, nesobeckých mladých srdcí, milujících až do sebeobětovávní, dokonce ještě silnejší a básničtější než Chudí lidé. Postava mladého snílka toužícího po bratrství lidí je silně autobiografická. To sám Dostojevskij se smutně ptá, proč lidé dosud nežijí jako bratři a sestry. Poezii krátkeho štěstí odpovídá krátkodobá krása pohádkově jasných, bílých nocí severu. Autor jako by říkal:  Jak krásný by to byl život na zemi, kdyby všichni lidé byli tak dobří, něžní a lidští jako mí hrdinové.“[3, s.33-34]

Zdroje

[1] KAUTMAN, František. F.M. Dostojevskij: věčný problém člověka. 2. vyd. Praha: Academia, 2004 ISBN 80-200-1273-7

[2] JERMILOV, Vladimir Vladimirovič. F.M. Dostojevskij. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1957

[3] PAROLEK, Radegast. F.M. Dostojevskij. 2. vyd. Praha: Orbis, 1964

Rukopis díla si přečetli nejprve Někrasov společně s Dmitrijem Grigorovičom (v květnu 1845). [4, s.15] Oba byli novým dílem natolik nadšeni, že neváhali pozdě v noci přijít a vzbudit Dostojevského v jeho bytě. [5, s. 25] Své uznání autorovi vyslovil i obávaný kritik “naturální školy” Vissarion Grigorjevič Belinskij a předpověděl mu velkou budoucnost. [6, s.15] Dostojevskij Chudých lidí příslibil do petrohradského sborníku, který sestavil a vydal Nikolaj Někrasov. Sborník vyšel 15. ledna 1846. Dostojevského porovnávali s Gogolem, respektive ho kladli na jeho úroveň – což představovalo neobyčejné ocenění Dostojevského prvotiny a raketový nástup ve světě literatury.

Sám Gogol byl v hodnocení mnohem opatrnější. V dopise A.M. Vjelgorskej píše „Chudé lidi jsem teprve začal číst, přečetl jsme si asi tři stránky a podíval se doprostřed, abych uviděl ražbu a fortel v řeči nového spisovatele… Autor Chudých lidí prozrazuje nadání, volba námětú mluví ve přospěch jeho duševných kvalit, ale je také zřejmé, že je ještě mladý. Je ještě hodné povídaný a málo do sebe soustředený; všechno by bylo mnohem živější a silnější, kdyby to bylo hutnejší.“[7, s.78]

Dej

Děj je zaměřen na milostný vztah Makara Devuškina a Varvara (Várenky) Dobroselovej. Jde o příběh ponížené, uražené a utlačovaných lidí v prostředí velkoměsta, které vzniklo z vůle jediného člověka – imperátora Petra I. Makar je stárnoucí úředník (jehož je na místě srovnávat s Akakijom Akakievičom z Gogolova pláště). Na rozdíl od Gogola se Dostojevskij věnuje drobnokresbě charakterů a vnitřního života, silné sociální cítění a lásku k trpícím mají oba autoři společnou. Várenka je mnohem mladší dívka – sirotek. Oba jsou natolik chudí, že případné společné manželství není možné. Várenka nakonec přijímá nabídku k sňatku býků, ačkoliv ví, že nebude s ním šťastná. Je si vědoma, že ji Bykovovým syrovost časem připraví o zdraví. Jako sirotka bez prostředků, by ji však čekal osud prostitutky.

Zdroje

[1] Dopisy / Fjodor Michajlovič Dostojevskij ; z rus. orig. Pis’ma 1-4 vybral, prel. a doslov napísal František Kautman. 1. vyd. Praha: Odeon, 1966

[2] F. M. Dostojevskij ve vzpomínkách vrstevníků, dopisech a poznámkách / Sest. Č. Větrinskij ; Přel. Stanislav Minařík Praha: Kvasnička a Hampl, 1924

[3] GROSSMAN, Leonid Petrovič. Cesta Dostojevského. Praha: Stanislav Minařík, 1933

[4] BLÍZIKOVÁ, Lucia. Ideálne ako tragické. (F.M. Dostojevskij – Idiot). Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa. Filozofická fakulta. Katedra rusistiky, 2006 61 s. Vedúci diplomovej práce prof. PhDr. Andrej Červeňák, DrSc.

[5] PYTLÍK, Radko. F.M. Dostojevskij: život a dílo. 1. vyd. Praha: Emporius, 2008 ISBN 978-80-86346-13-7

[6] ANTOŠ, Michal. Dostojevskij na Slovensku: F. M. Dostojevskij v zrkadle slovenskej publicistiky. 1. vyd. Nitra: Garmond, 2009 ISBN 978-80-891-48-50-9

[7] BURSOV, Boris Ivanovič. Dostojevskij a jeho svět. 1. vyd. Praha: Odeon, 1978