Chudí lidé (rus. Бедные люди – Bednyje ľudi, ang. Poor Folk resp. niekedy Poor People, sk. Biedni ľudia, nem. Arme Leute) je první literární dílo Fjodore Michajloviče Dostojevského (pozn. první zveřejně dílo Dostojevského je překlad románu od Honoré de Balzac Evženie Grandetová, vůbec první díla jsou nedochované pokusy o drama Marie Stuartovna a Boris Godunov). Jde o krátký román ve formě dopisů mezi Makarem Alexandrovičem Devuškinem a Varvarou Alexejevnou Dobroselovou. Poprvé ho Dostojevskij vzpomíná v dopise staršímu bratrovi Michailu z 30. září 1844, [1, s. 22] (někdy se chybně jako například v [2, s.328] udává datum 30. říjen). Propracoval ho vícekrát, respektive, pokud máme být přesný tak pětkrát. [3, s.58] První verze byla dokončena v listopadu 1844, v prosinci téhož roku ho předělal a únoru 1845 ho přepsal znovu. [4, s. 14. ] Tato poslední, definitivní verze vznikla za jedinou noc. [5, s. 25]
Rukopis díla si přečetli nejprve Někrasov společně s Dmitrijem Grigorovičom (v květnu 1845). [4, s.15] Oba byli novým dílem natolik nadšeni, že neváhali pozdě v noci přijít a vzbudit Dostojevského v jeho bytě. [5, s. 25] Své uznání autorovi vyslovil i obávaný kritik “naturální školy” Vissarion Grigorjevič Belinskij a předpověděl mu velkou budoucnost. [6, s.15] Dostojevskij Chudých lidí příslibil do petrohradského sborníku, který sestavil a vydal Nikolaj Někrasov. Sborník vyšel 15. ledna 1846. Dostojevského porovnávali s Gogolem, respektive ho kladli na jeho úroveň – což představovalo neobyčejné ocenění Dostojevského prvotiny a raketový nástup ve světě literatury.
Sám Gogol byl v hodnocení mnohem opatrnější. V dopise A.M. Vjelgorskej píše „Chudé lidi jsem teprve začal číst, přečetl jsme si asi tři stránky a podíval se doprostřed, abych uviděl ražbu a fortel v řeči nového spisovatele… Autor Chudých lidí prozrazuje nadání, volba námětú mluví ve přospěch jeho duševných kvalit, ale je také zřejmé, že je ještě mladý. Je ještě hodné povídaný a málo do sebe soustředený; všechno by bylo mnohem živější a silnější, kdyby to bylo hutnejší.“[7, s.78]
Dej
Děj je zaměřen na milostný vztah Makara Devuškina a Varvara (Várenky) Dobroselovej. Jde o příběh ponížené, uražené a utlačovaných lidí v prostředí velkoměsta, které vzniklo z vůle jediného člověka – imperátora Petra I. Makar je stárnoucí úředník (jehož je na místě srovnávat s Akakijom Akakievičom z Gogolova pláště). Na rozdíl od Gogola se Dostojevskij věnuje drobnokresbě charakterů a vnitřního života, silné sociální cítění a lásku k trpícím mají oba autoři společnou. Várenka je mnohem mladší dívka – sirotek. Oba jsou natolik chudí, že případné společné manželství není možné. Várenka nakonec přijímá nabídku k sňatku býků, ačkoliv ví, že nebude s ním šťastná. Je si vědoma, že ji Bykovovým syrovost časem připraví o zdraví. Jako sirotka bez prostředků, by ji však čekal osud prostitutky.
Zdroje
[1] Dopisy / Fjodor Michajlovič Dostojevskij ; z rus. orig. Pis’ma 1-4 vybral, prel. a doslov napísal František Kautman. 1. vyd. Praha: Odeon, 1966
[2] F. M. Dostojevskij ve vzpomínkách vrstevníků, dopisech a poznámkách / Sest. Č. Větrinskij ; Přel. Stanislav Minařík Praha: Kvasnička a Hampl, 1924
[3] GROSSMAN, Leonid Petrovič. Cesta Dostojevského. Praha: Stanislav Minařík, 1933
[4] BLÍZIKOVÁ, Lucia. Ideálne ako tragické. (F.M. Dostojevskij – Idiot). Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa. Filozofická fakulta. Katedra rusistiky, 2006 61 s. Vedúci diplomovej práce prof. PhDr. Andrej Červeňák, DrSc.
[5] PYTLÍK, Radko. F.M. Dostojevskij: život a dílo. 1. vyd. Praha: Emporius, 2008 ISBN 978-80-86346-13-7
[6] ANTOŠ, Michal. Dostojevskij na Slovensku: F. M. Dostojevskij v zrkadle slovenskej publicistiky. 1. vyd. Nitra: Garmond, 2009 ISBN 978-80-891-48-50-9
[7] BURSOV, Boris Ivanovič. Dostojevskij a jeho svět. 1. vyd. Praha: Odeon, 1978